Tenhle virus nám možná dává víc, než si uvědomujeme

Když se nic neděje, nemáme potřebu nic měnit a ani si ničeho vážit. Vše nám připadá samozřejmé.

Okřikneme pokladní v supermarketu, protože nemáme dobrý den. Zlobíme se na sestřičku u lékaře, když nás objedná na jiný termín, než chceme.  Rozčiluje nás učitelka našeho syna, protože má nesmyslné požadavky. Hledáme nového doktora, protože tenhle se nám málo věnuje. Štve nás čekat v bance ve frontě plné lidí, protože na to my přeci nemáme čas. Nudíme se na oslavách, kam jsme byli pozváni a zrovna kolem nás nikdo neskáče. Nadáváme, že uvaření jídla v restauraci dlouho trvá, nesnášíme svého šéfa…

A pak se něco stane. A nám se život úplně změní. Banky zavřou, oslavy jsou zakázány, v restauracích už se nevaří, role učitelů nám začne opravdu chybět, šéf už nás sice neštve, ale jak rádi bychom to vrátili a měli zase práci… A najednou je vše jinak. A nám poprvé v životě dochází nejen hodnota všeho, co jsme měli a připadalo nám samozřejmé, ale PŘEDEVŠÍM hodnota a důležitost druhých lidí a jejich profesí.

Ta hodnota tu ale byla vždycky, jen my ji poprvé vidíme. Celý národ se spojuje, aby šil roušky lékařům, vnímá je teď jako hrdiny, kteří bojují o životy lidí a sami jsou v ohrožení. Konečně chápe hodnotu učitelů, protože si jejich práci vyzkouší na vlastní kůži a zjistí, že to není legrace. Lituje lékárnice, které se musí denně střetávat s nemocnými. Obdivuje pokladní a další profese lidí, kteří musí být v práci za všech okolností a nemají možnost zůstat doma a chránit se.

Spousty z nich vidíme dnes jinak a jsou v našich očích hrdiny. Je hrozná škoda, že jsme k tomu potřebovali Corona virus, abychom si jejich hodnotu začali uvědomovat. Protože oni nedělají dnes nic jiného než jindy. Dělají stále to samé. A tyto velké věci pro nás dělali i v době, kdy my jsme je brali jako samozřejmost a nevážili si jich.

Jestli nás už za tuhle krátkou dobu Corona virus něco naučil, tak je to tohle. Vidět i někoho jiného, než sebe. Nebrat věci jako samozřejmost. Vážit si toho, co máme, protože jsme si vyzkoušeli, jaké to je, o to přijít.

Doba a omezení, které prožíváme, nejspíš neskončí za měsíc. A asi je to dobře. Je potřeba spoustu toho změnit. Pojďme začít třeba tím, že si začneme ještě víc vážit ostatních lidí. Pro to, jací jsou, když je známe, ale i pro práci, kterou dělají, když jsou třeba cizí. Občas nám totiž práce některých lidí může připadat jako nedůležitá a nehodnotná. Do té doby, dokud ji dělat nepřestanou. Pak nám dojde, jak je každý člověk potřebný a jak se nám bez něj špatně žije.

Někdy musí dojít ke krizi, abychom se stmelili, ukázali kolik soucitu a ochoty pomoci druhým v sobě máme a nemysleli jen na sebe.

Je spousta věcí, na které jsme zapomněli, spoustu toho přehlíželi a častokrát se chovali k sobě, k druhým a k přírodě bezcitně, zištně a sobecky.

Je potřeba velké změny v celé společnosti a v každém z nás. A Corona virus ji jednoznačně nastartoval, protože nám nedal jinou možnost. Ať už je to jakkoliv, tak tohle je obrovské plus, které vnímám každý den a věřím, že i vy.

Kéž i po tom, co tohle období skončí, už to nikdy nebude úplně stejné jako dříve.

Neustálý pohled ven nahraďme pohledem dovnitř nás samotných a vraťme se k důležitým hodnotám. Nevšímejme si už jen toho, co nás rozděluje, ale vnímejme spíš to, co nás spojuje. Buďme tady a teď, se svými blízkými a sami se sebou. Možná řada lidí konečně zjistí, kdo vlastně jsou, co v životě chtějí a co je SKUTEČNĚ činí šťastnými. A třeba to konečně začnou dělat. 😊

Ať to teď vypadá jakkoliv… věci někdy nejsou vždy takové, jak se zdají být.

Všem těm, pro které je toto období těžké a nesnesitelné, posílám mnoho síly k tomu, aby začali důvěřovat, že začíná lepší etapa našeho života a je to obrovský krok vpřed. 😉

Pokud to pochopíme. A já věřím, že ano.

S láskou

Katka