Štěstí je někdy neviditelné…ALE JE TADY A MÁTE HO I VY 😊

Je to podobné jako se zdravím. Když jsme zdraví, ani nás nenapadne, že by to mělo být jinak. Nemáme pocit, že je potřeba si zdraví vážit, protože to je přeci normální stav, který je samozřejmý a prostě tak je. Jenže ve chvíli, kdy onemocníme, teprve nám dojde jeho hodnota. A to samé je se štěstím. Je to až paradox.

Před pár dny jsme odjížděla z domova. Jako vždy jsem se rozloučila, dali jsme si pusu a já vyšla před dům k autu jako obvykle. Už jsem otevírala bránu a skoro vyjela, když najednou přiběhli Jarda s Nikolkou. Letěli jako o závod (až později jsem se dozvěděla, že to závod opravdu byl – soutěžíme stále 😊)) a přilétli s tím, že mi jdou dát ještě jednu pusu. Usmála jsem se, posbírala pusy a vyjela ven. Ještě si živě pamatuji, jak jsem zmáčkla hned za branou tlačítko na ovladači a najednou mi to docvaklo. Takové to vaše vnitřní „jo a ahaaa“, které je jako nic a přitom všechno.

Tohle je to štěstí. Vždyť… co je víc?

Co se mi krásnějšího v tuhle chvíli mohlo stát, než tohle? Nic. Tohle bylo ono.

Ta chvíle, kdy víte, že máte všechno. Bez nadsázky. A je úplně jedno, že třeba v některém vašem projektu chcete, aby se víc dařilo, je úplně jedno, že chcete mít pevnější zadek, je úplně jedno, že chcete lepší auto, je úplně jedno, že chcete třeba lepší „cokoliv“… JE TO JEDNO.

Protože vždycky tu bude něco, co může být lepší. Vždy tu bude něco, čeho můžete mít víc. A proto jsme tady. Máme jít dopředu, máme mít sny, máme chtít věci měnit a posouvat. A svým způsobem nám k tomu opravdu pomáhá současná nespokojenost. Ale někdy jsme do ní tak moc zahledění, že si ani neuvědomujeme, co všechno máme. Uvědomíme si to až ve chvíli, kdy o to přicházíme nebo je to v ohrožení.

Pohádáme se, celý den je nám z toho smutno a přemýšlíme, jak to bylo pěkné, když vše klapalo. Přijdeme o práci a dojde nám, že nám v ní vlastně bylo možná fajn a nic nám nechybělo. Jsme nuceni být v karanténě a najednou si uvědomujeme, jak potřebujeme svobodu toho, být venku. Onemocníme a najednou si tak moc přejeme být zdraví a začneme vnímat to, co jsme měli předtím.

Zastavme se proto na chvíli. Opravdu jsme tak nešťastní? Vážně nám musí jet v hlavě stále jen to, co vše ještě potřebujeme zlepšit, kde se zdokonalit a kde nám něco nevyhovuje? Anebo toho máme mnohem víc krásného, než jsme si sami mysleli.

Važme si věcí, které v našem životě nyní jsou a my je bereme jako samozřejmost.

Protože samozřejmé nejsou. A nikdy nevíme, co přijde zítra.

Nenechme v sobě dozrát jejich hodnotu jen tím, že o ně přijdeme. A u každého z nás takové věci jsou. Je jich milion. Naučme se je vidět a oceňovat.

Protože jen to, že za vámi vaše rodina doběhne k autu a dá vám pusu, než odjíždíte do práce, znamená, že:

• Jste zdraví
• Máte rodinu, která vás miluje
• Také oni jsou zdraví, mohou běhat a soutěžit 😊))
• Máte auto 😊
• Máte práci
• Máte domov

Co je víc?

Vše ostatní zvládnete ovlivnit, změnit, posunout nebo na tom pracovat. V životě je to nahoru a dolů. Potřebujeme výzvy, překážky, zážitky… o tom je život. Ale pokud máte tohle, máte toho  hodně. OPRAVDU HODNĚ.

Děkuji za to, co v životě mám. Děkuji své rodině, že tu jsou a denně dostávám tyhle láskyplné lekce. Děkuju za tu pusu u auta, kterou často dostávám a která je tou nejkrásnější chvílí celého dne, byť se zdá tak samozřejmá.

Děkuji, že tyhle důležité věci cítím, vnímám a vidím.

Je toho totiž tolik, co můžeme oceňovat a za co být šťastní. TOLIK A V KAŽDÉM Z NÁS. Važme si toho a najděme to. Dojít si k tomu právě dnes, je ten nelepší čas.

S láskou

Kačka