Problémů se nemůžeme zbavit proto, že je neustále řešíme. Dokola.

Pokud něco nefunguje nebo se nám to nedaří vyřešit, vyřešeno to být nemá. Není to správná cesta a stačí jít od toho pryč, aby k nám mohlo přijít to lepší. My se toho ale držíme zuby nehty a díky tomu se nám nové možnosti vyhýbají obloukem.

Představte si to na jednoduchém příkladě. Sedíte v restauraci, kde jste si objednali tříchodové menu. Přinesli vám jako první předkrm a na talíři před sebou máte marinovaného lososa. Zkusíte první sousto a zjistíte, že vám vůbec nechutná a že jste si ho představovali úplně jinak. Šťouráte se v něm, zkoušíte to znovu a znovu, ale víte, že tohle opravdu jíst nechcete. Máte ale velký hlad, tak se nevzdáváte. Navíc jste si ho objednali s tím, že je to pro vás to nejlepší, tak to tak přeci musí být.

Zavoláte číšníka a necháte si přinést různá dochucovadla. Nalijete na něj všechno možné od sojovky po kečup, ale nepomáhá to. Dokonce je to ještě horší. Přehrabujete se v něm vidličkou, občas malý kousek sníte, ale je to utrpení. Smutně koukáte na okolní stoly, kde si lidé pochutnávají na hlavní chodu. Vy byste si ho tolik přáli. Ale máte přeci teprve předkrm a dokud ho nedojíte, nic dalšího nedostanete. Díváte se na již osychající rybu a je vám čím dál hůř. A tak nad tím svým talířem sedíte hodiny a dny. Zjišťujete na internetu, jak ten zapáchající kus ryby přeměnit v něco lepšího, voláte svým známým a rozebíráte tuhle nešťastnou situaci. Ryba už smrdí natolik, že k vám přestala chodit i obsluha a u nejbližších stolů kolem vás si nechce nikdo sednout. Máte obrovský hlad a zlost na kuchaře, obsluhu i celou restauraci. Zlobíte se na celý svět. Po několika dnech hlady omdlíte a vzbudíte se až v nemocnici s žaludečními vředy a velkými bolestmi. Připadá vám to jako obrovská nespravedlnost a tohle si tedy líbit nenecháte. Tohle si k vám nikdo dovolovat nebude. Ihned, jak se dáte do kupy, se vypravíte do té samé restaurace a vyžadujete se nového předkrmu, který jste si objednali a tentokrát chcete ten, který si zasloužíte. Chcete předkrm, který vám bude chutnat. Jste přesvědčeni, že tenhle předkrm je pro vás ten správný a že jde jistě naservírovat lépe.

A objednáte si nového marinovaného lososa…

Připadá vám to hloupé? Nereálné? Tohle byste nikdy neudělali, že? Pokud by vám nechutnalo to, co jste si objednali, jednoduše byste to odsunuli stranou, poděkovali, že to není podle vašich představ a objednali byste si něco jiného.

Tak proč se tak, jak se chováme, když o nic nejde, nechováme i k našim problémům a tomu, co nás trápí? Ono je to totiž naprosto stejné. Pokud mám před sebou talíř s pomalu hnijícím obsahem a stále na něj hledím a rýpu se v něm, je to signál pro obsluhu, že nemá ještě nosit další chod. Jednoduchá metafora pro ukázku toho, jak funguje vesmír.

Pokud v životě něco nechcete, přestaňte tomu věnovat pozornost a opusťte pocit, že to na vás musí mít vliv. Ovlivňovat vás to přestane v tu samou sekundu, kdy toto rozhodnutí uděláte.

Vždy si do svého života přitáhnete to, co si sami dovolíte a s čím budete v souladu. Pod jednou podmínkou. Budete-li vesmíru důvěřovat.

Vraťme se opět do naší restaurace a začněme znovu. Předkrm s díky odmítnete, protože nebudete jíst nic, co vám nechutná. Nemáte ani potřebu se k tomu vracet. Na jídle možná nic špatného nebylo a někomu jistě chutná. Vy jste rádi, že jste díky tomu zjistili, že nemáte rádi marinovaného lososa a příště si ho neobjednáte. Odsunete ho stranou a z jídelního lístku si vyberete středně propečený steak s belgickými hranolkami a domácí tatarkou. Ten milujete a máte na něj obrovskou chuť. Sedíte, popíjíte výborné víno a čekáte na váš hlavní chod.

Čekáte v klidu a užíváte si večer. Víte, že máte objednáno a že steak na váš stůl dříve nebo později dorazí. Ani po dvaceti minutách nemáte potřebu zpochybňovat, jestli jídlo dostanete. Nerozběhnete se do kuchyně zkontrolovat, jestli na vás kuchař nezapomněl. Nepoběžíte ani před restauraci, podívat se, jestli náhodou nedonesli jídlo tam. A už vůbec nepoběžíte uvařit si jídlo sami a ani nevyrazíte do jiné restaurace s pocitem, že sem k vám ten váš steak nedorazí. A během čekání se neklepete strachy, že zemřete hlady a žádný steak už nikdy neochutnáte. Prostě si v klidu a s důvěrou počkáte. Těšíte se, jak vás kuchař překvapí a jak výborné jídlo bude.

Pokud si přejeme od vesmíru něco, co skutečně chceme a uděláme to s tak silnou důvěrou, že to dostaneme (jako naše jídlo v restauraci), dostaneme to.

Pokud se mu do toho nebudeme vměšovat.

Často to totiž v praxi funguje tak, že si zadáme přesně to, co chceme a místo, abychom s důvěrou počkali na impuls nebo správnou situaci, která by nás posunula přesně k tomu, co si přejeme, dostaneme strach. Přijímáme potom polovičatá řešení, spokojíme se s tím, co není úplně ono a my to v sobě moc dobře víme.

Anebo ještě typičtěji… začneme to řešit sami. Vymýšlíme, plánujeme, a nakonec se stejně cyklíme na tom, že neznáme řešení. Jistě, že ho neznáme. Pokud bychom ho znali, v našem životě by toto přání přeci už bylo splněné. Potřebujeme si přitáhnout nějakou jinou situaci, jiného člověka, jiné možnosti a získat jiný úhel pohledu.

Pokud se vám neplní vaše přání a nemáte v životě to, co chcete, dá se to jednoduše změnit. Musíte ale první přijmout to, že je něco většího a silnějšího, než jste vy sami. A musíte se naučit dát tomu absolutní důvěru.

Mým největším přáním je, aby lidé pochopili, že si tvoří svůj svět.

A vesmír/bůh/zdroj/vědomí (jak chcete) je tu proto, aby respektoval vaše přání. A buď jste s ním v souladu a vše jde hladce nebo jste mimo něj, dřete se sami a život je těžký. Vaše volba bude vždy plně respektována. Ale jste to vy, kdo tvoří vše, co v životě máte. Nic jiného na to nemá vliv, jenom vy sami. Žádný vnější faktor nikdy nevstoupí do vašeho života, pokud na to vy sami nepřistoupíte a nedáte mu tu váhu.

Pokud bychom si toto všichni uvědomili, vrátili se k tomu, co je nám přirozené a začali si vytvářet naši realitu podle sebe, ze světa by bylo jiné místo.

Neřešili bychom neustále dokola trable v práci, nepovedené vztahy, Babiše, Corona vir ani ekonomickou krizi a další tragédie.

Tyto věci zmizí ve chvíli, kdy jim přestaneme věnovat pozornost, přestanou se nás týkat, nebudeme je neustále řešit a tím posilovat a omílat a HLAVNĚ… když místo toho zaměříme svou energii do toho, kde se cítíme dobře, co milujeme a co chceme.

Jednoduše to, co nechci, odsunu stranou, objednám si nově podle svých představ a s důvěrou si počkám, než mi to „přinesou“. Není to o úplné pasivitě. Když mi přijde impuls, který semnou rezonuje, jdu a konám. Ale ne dříve. Stejně jako počkám, než mi po objednání přináší jídlo na stůl a teprve tehdy začínám jíst. Když mi nechutná, vyberu si něco jiného a klidně objednám znovu.

Budeme-li se zaměřovat pouze na to hezké a uděláme-li v sobě rozhodnutí, že nic jiného do našeho života nesmí, to nefunkční odpadne samo a to dobré naopak přijde. A tuto moc skutečně máme.

Neustálým se zaměřováním na problémy, jim dáváme ještě větší váhu, o to víc je posilujeme a sebe udržujeme ve strachu, že nás tyto věci ovlivňují. Díky tomu nás potom totiž skutečně ovlivňují.

Svět změníme pouze tím, že začneme u sebe. Že se přestaneme rýpat v problémech ve snaze vyřešit neřešitelné, ale nahradíme to zaměřením se na věci, které si naopak přejeme. Stačí se v sobě rozhodnout a uvěřit, že přesně tak si to zasloužíme a víme, že do našeho života přijdou v té nejlepší formě pro nás. A ony přijdou. To je vesmírný zákon, který nejde zpochybnit.

Ale přijde pouze to, co do svého života pustíme. Nelze hledět stále na talíř s jídlem, o kterém moc dobře víme, že ho nechceme jíst a očekávat, že bez našeho souhlasu nám někdo přinese něco jiného, lepšího. Musíme mít před sebou prázdné místo, aby bylo kam umístit čistý talíř se specialitou, kterou jsme si objednali.

Nezajímám se o Babiše, politické korupce, Corona vir, ekonomickou krizi, nemoce, dědičné choroby, karmu, horoskopy, hodnocení druhých nebo stěžování si na vnější okolnosti. Věci, ze kterých nemám dobrý pocit, do mé reality nepatří a nemají na mě sebemenší vliv, protože jim tu váhu nedávám. A také můj život neovlivňují.

Mnoho lidí si dnes stěžuje, jak je hrozná doba a pomalu očekávají konec světa. Já osobně prožívám teď nejkrásnější období svého života a mám pocit, že není nic, co by nebylo možné. Pokud se objeví něco, co se mi nelíbí, jen to odmítnu s tím, že tohle není součástí mé reality. Nechám to kolem sebe projít, ale nestojí ani za kapičku mé energie. Díky tomu na mě tyto věci nemohou, neulpívají, a dokonce se mi i vyhýbají.

Přijde vám to sobecké?

Co když je to přesně naopak?

Když si vytvoří každý svůj svět, který bude v lásce, radosti, tom, co ho baví a co má rád, tyto nefunkční věci odpadnou zcela přirozeně a bez boje. Protože už nebude energie, která by jejich vliv posilovala.

Místo věčných bojů a rozebírání problémů (ať už našich nebo cizích) bychom se měli zaměřit na sebe a do sebe. Začít se víc zajímat o to, jak ovlivnit svůj svět a svoji realitu a jak se vrátit k tomu, co uvnitř sebe umíme každý. Začít naplno využívat náš potenciál. Beze strachu a bez výmluv ega, které nás drží v iluzích, že náš život ovlivňuje vše okolo, jenom ne my sami.

To je jediná cesta, jak z tohoto chaosu ven.

A věřte mi, že za jeho branami je ten život mnohem snazší a stojí za to. 🙂

Přeji vám, ať si brzy vzpomenete, kdo jste a začali si znovu tvořit svůj svět. Nově. Krásně. Po svém.

S láskou

Katka