Jak se v dnešní době definuje dokonalost ženy? A vyžadují ji od nás muži skutečně? A co naše děti – opravdu musíme být super matky, aby naše děti byly šťastné?
V naší zrychlené době jsme my samy přistoupily na hru „na hon za vlastní dokonalostí“. Chceme být silné a soběstačné ženy, které mají úspěch v práci. Dokonalé manželky a skvělé milenky, disponující štíhlými stehny a pevnými zadky. 24 hodin denně a 7 dní v týdnu jsme nejlepšími matkami, které dělají dětem bio svačiny a šijí po nocích kostýmy na školní karneval (a to i přesto, že šít většinou neumíme). A to všechno jen proto, že se to od nás očekává.
Proč my samy na sebe klademe takové nároky? Proč máme stále pocit, že bychom měly věci dělat ještě lépe?
Ráno vstaneme v šest, v rekordním čase zvládneme čištění zubů, sprchu, make- up a řasenku. Jsou dny, kdy tyto činnosti děláme i všechny najednou. Během pěti minut na sebe natáhneme dva svršky hodící se alespoň trochu k sobě (ano, doby postávání u zrcadla s hodinovým rozjímáním jsou opravdu pryč) a letíme připravit snídani a svačinu pro děti.
Během letu do kuchyně rozrazíme dveře dětského pokoje a snažíme se děti vzbudit, což je samozřejmě jako každý den, nadlidský výkon. Škola je očividně dost bere.
Takže vycházíte OPĚT o 15 minut později, protože jste navíc neuváženě kontrolu extra předmětů pro tento den, nechala až na ráno. Kružítko a úhloměr na matiku, kaštánky a špejle na výtvarku, věci na plavání, peníze na školní výlet a podepsanou žákovskou. Máte pocit, že máte dětí pět a ne dvě.
Odvezete je do školy a spěcháte do práce. Protože je zácpa (nečekaně), tak přijedete samozřejmě pozdě na poradu, kde je nový šéf a vy jste tedy moc pěkný první dojem neudělala. Jste ale přeci schopná žena, takže po tom, co si utřete zbytek cereálií z šatů a odlepíte divnou lepivou věc z nových lodiček, posbíráte své pošramocené ego, vypijete půl litru kafe a vymyslíte luxusní projekt, kterým ohromíte své kolegy i nového šéfa (nic jiného vám nezbývá, že). Díky své aktivitě (vaše ego plesá! odcházíte domů s kupou úkolů na večer a říkáte si, že jste vážně kráva).
Výhodou je, že na to nestihnete myslet dlouho, protože letíte rovnou do družiny (babička neměla čas a manžel má školení do večera), abyste absolutně vyčerpaná vyzvedla své drahé ratolesti, které očekávají vaši plnou pozornost. Celou cestu na střídačku melou, zpívají, piští, vřískají a na parkovišti vám ve finále i zatančí. To už skoro omdléváte. Ale jste dokonalá žena, takže i mdloby jsou stále s úsměvem ve tváři.
Váš úsměv ale ztuhne ve chvíli, kdy s jednou vřískající a druhou tančící opičkou přelezete práh domu a rozhlédnete se kolem. Ta chlupatá metrová obluda, která měla být původně váš roztomilý psí mazlíček, rozdrbala cosi péřového, co se v tuhle chvíli válí všude okolo.
V obýváku na sedačce leží králičí bobky a neunikne vám kompletně rozkousaná šňůra od nové (designové a fakt drahé!!!) lampy vedle televize. Když chcete zařvat „Kdo zase nezavřel toho přiblblýho králíka!!“ a vztekle se rozběhnout s cílem ho chytit, ujede vám noha po kostičce z lega, urazíte si palec o gauč a rezignovaně se sesunete na podlahu.
Kdejaký (i válečný!!) bojovník by to už vzdal, ale vy jste dokonalá žena.
Takže se zvednete, zavřete králíka, psa vyhodíte na zahradu, vypočítáte 2 slovní úlohy z matematiky, zkontrolujete připravené tašky do školy, zalijete skleník a jdete dělat večeři. Po večeři umyjete nádobí, přečtete pohádku před spaním, dáte si 30 minut na rotopedu (musíte mít do toho všeho hlavně ten pevný zadek) a konečně usedáte k pracovnímu projektu, který máte na zítra připravit. Spát jdete ve dvě s tím, že jste to stejně nestihla. A když už to vypadá, že konečně usnete, napadne vás, že jste si zapomněla zopakovat anglická slovíčka na zítřejší hodinu, kterou si platíte (místo oběda).
Kdy jsme se z žen, o které se muži starali a měli jsme každý svou úlohu, staly feministické a věčně se honící „robotky“ toužící po neustálé dokonalosti ve všech směrech?
Kdy jsme se začaly tak tyranizovat a ubíjet našimi nesplnitelnými nároky samy sebe, že nás kolikrát musí zastavit až smrt nebo těžká nemoc? A kde jsme v tom všem ztratily povědomí o své vlastní hodnotě, když i přes tohle všechno, co někdy zvládneme, jsme schopné o sobě pochybovat?
Někdy to svádíme na muže, ale oni jsou v tom kolikrát opravdu nevinně. Většinou nás milují i s našimi chybami a špíčkem na břiše. A ten náš perfekcionistický závod, ve kterém nevidíme samy svou hodnotu, jim leze jen na nervy.
A uvědomte si, jak jste krásné a úžasné a že si zasloužíte mnohem víc než sebeobětování se pro druhé nebo týrání se pro představu o vlastní dokonalosti.
Život je o radosti a o tom, žít ho tady a teď se všemi jeho krásami. Proto nechte chvíli věcem volný průběh, přestaňte mít stále vše pod kontrolou. Udělejte si pravidelný čas samy pro sebe.
Chodťe jednou týdně s kamarádkami na víno nebo si napusťte vanu, na obličej a vlasy si dejte masku, do uší sluchátka s hudbou a do ruky knížku, co vás baví (kdy jste totiž naposledy měly čas číst, že…;-) A myslíte-li celou tuhle akci vážně, zamkněte si dveře.
Až toto uděláte poněkolikáté, budete velmi překvapená, jak to za těmi dveřmi šlape i bez vaší účasti. Většinou totiž tím, že chceme vše zvládnout samy, si věci jen ztěžujeme. Dejte lidem kolem sebe prostor, důvěřujte jim, i když třeba vše neudělají hned napoprvé tak dokonale jako vy. Ale vždy tím získáte. A platí stále stejné pravidlo: „budete-li šťastná a spokojená vy, stanou se mnohem harmoničtější a šťastnější vztahy ve vaší rodině. A proto se mějte se rády, nezapomínejte na sebe a hýčkejte se. Jste totiž naprosto úžasná stvoření, která už dokonalá jsou. Přeji vám, ať to vidíte a cítíte každý den.
S láskou
Katka